Mikroregion Pojizeří

Vodácký výlet Jizera Podspálov – Dolánky

Jizera, autor: Luděk Antoš

Český ráj

Řeka Jizera se na svém toku zařezává do skalního podloží a odhaluje tak i jinde skryté horniny. Připravili jsme výlet pro vodáky, které „šutry“ nezajímají jen jako objekty ohrožující loď či stabilitu, ale zajímá je i jejich původ či stáří. Úsek nad Líšným doporučujeme alespoň mírně zkušeným vodákům, protože jej nelze absolvovat za běžných letních podmínek.

Délka výletu: 18,5 km

Výlet začínáme na Podspálově, u soutoku řek Jizery a Kamenice. U silnice vedoucí k Bozkovu v zářezu vystupují fylity - přeměněné jílové usazeniny hlubších moří. Omleté kameny u jedné i druhé řeky vypovídají o horninách, které se nacházejí v jejich povodích. Oblázky vyskytující se v Kamenici vznikly z metabazitů (přeměněné vyvřeliny), fylitů, svorů, ale i z liberecké či tanvaldské žuly. V Jizeře převládají metabazity (prvohorní), výjimečně bazalt (stáří 5 milionů let), ale objevují se zde i červené horniny permu (prvohorní). Po asi 600 m začíná peřej Paraplíčko, tvořená bloky metabazitu.

Po 1,5 km od startu připlouváme k prvním železnobrodským domům stojícím na pravém břehu. Ústí zde údolíčko, v jehož svazích se těžil limonit, který zpracovávaly místní železářské hutě. Ale to už před sebou vidíme světlou horninu opuštěných lomů. Řeka zde přetíná vápencové čočky, které byly důležitou surovinou pro stavebnictví, hutnictví železa i sklářství. Druhý lom má pokračování i na druhém břehu řeky za železnobrodským nádražím.
Po necelých 3,5 kilometrech doplujeme do centra Železného Brodu. Zde stojí za povšimnutí nábřežní zdi, které jsou budovány jak z odolnějších metamorfovaných hornin, tak i z bazaltu. Světlá hornina používaná například na schody je dvouslídná tanvaldská žula, která se nachází na úbočí Černé Studnice.
Přibližně 4,7 km od startu uvidíme nepoužívaný most železniční vlečky. Jeho pilíře jsou vyzděny z tanvaldské žuly a levý svah je zde tvořen metadrobou.

Úsek 1,5 km pod železnobrodským jezem je sjízdný jen při velkých průtocích, protože elektrárna je schopna odebrat až 24,4 m3/s.
Nejvýraznější skalní výchozy můžeme pozorovat v zářezech železniční trati. Kolem vyústění kanálu od vodní elektrárny jsou tvořeny střídajícími se metatufy, metadolerity a fylity.  V úseku kolem splzovského jezu (6,9 km) se pak vyskytují pouze fylity, které tvoří výraznou skalní stěnu v místech, kde řeka obrací svůj směr k jihu.

Od obce Líšný je levý břeh tvořen metagranitem, který je částí ordovického masivu vyzdviženého horotvornými pohyby. Jedná se o nejstarší horninu na trase, která však nemá výchozy viditelné od řeky.
To už se však blížíme k lužickému zlomu na Maloskalsku, na který nás upozorňují vztyčené vrstvy pískovce tvořící hřebeny Suchých skal a Vranova. Ty byly přetočeny z původní vodorovné polohy o 80-100°. Na zlomu je zajímavostí pramen zvaný Teplice na levém břehu řeky u lávky. Jeho teplota je 14,5 °C, což je o 6 °C více, než mají všechny okolní prameny.
Zde opouštíme krystalinikum a nacházíme se v české křídové pánvi. Odsud již budeme projíždět pouze pískovci. Vranovský hřeben je tvořen těmi nejstaršími mořskými pískovci z období křídy. S typickými křemennými pískovci, které tvoří skalní města, se budeme na vodě setkávat pouze jako s balvany, jež se do řeky svalily z více něž stometrové výšky. Na vodě nás budou provázet sedimenty jizerského souvrství. Místní je nazývají opukou, ale můžete o nich slyšet jako o slínovcích, vápnitých pískovcích a v poslední době stále více jako o písčitých vápencích.
Od maloskalského jezu (10,1 km) plujeme kolem přepadové trubky vrtu na pitnou vodu, která se zde plní do PET lahví. Svah vlevo je porušen mohutným sesuvem, který patrně způsobila boční eroze řeky Jizery. Došlo k němu možná někdy v období atlantiku (před 6,8-8,5 tisíci let), kdy převládalo vlhčí období. To, že se jedná o starý pohyb, dokládá krasová výzdoba ve vzniklých dutinách. V horní části svahu se nacházejí vyhlídky na pískovcích skalního města Chléviště. V úseku kolem první zavěšené lávky míří řeka směrem ke skalnímu hradu Zbirohy, který stojí na buky porostlém vrcholku 200 m nad úrovní údolí.
Odrazíme se od levého svahu a za druhou zavěšenou lávkou míjíme na patě pravého svahu několik pískovcových balvanů. Za nimi jsou první málo patrné výchozy jizerského souvrství. Podplujeme trubní lávku (12,9 km) a řeka se dostává opět těsně k pravému břehu. Na špičce louky se nachází pramen a od něj budete 1,5 kilometru plout podél skalní stěny. Řeka zde tvoří mohutný meandr. Hornina je křehká a půdy, které na ní vznikají, jsou díky obsahu vápníku živnější. Proto zde roste řada chráněných druhů rostlin. V horní části svahu se nachází pěnovcové prameniště. Projedeme pod železničním mostem a proti nám se otevírá přírodní rezervace Bučiny u Rakous. Nad nárazovým břehem je opět viditelný mohutný sesuv. Jeho východní konec není zalesněný, a tak na louce s několika domy můžeme sledovat typický boulovitý povrch.

Na levém břehu silnice sleduje řeku až k Betlémskému mlýnu. Ze skalních stěn opadávají především po zimě kameny a tvoří strmé osypy. Těsně před prvním domem přitéká do Jizery zleva přítok, který je napájen mohutným vývěrem (16,6 km). Zde silnice opouští řeku a ta se na chvíli přimyká ke skalám na levém břehu. To už se blížíme k Zrcadlové koze - výletní restauraci, která se nachází na levém břehu (17,8 km). O 300 m dále po proudu se na levém břehu nachází nevýrazný pěnovcový vodopád a o 30 m dál krasová vyvěračka.

Plavba pro většinu lidí končí v Dolánkách (18,5 km). Na ty, kteří ještě nemají dost kombinace vody a geologie, čeká po třech čtvrtích kilometru Vazoveckým údolím pramenná tůň Bezednice, na jejímž dně víří písek nebo expozice Domu přírody, kde se lze dozvědět více o živé i neživé přírodě Českého ráje.


Příloha

Fotogalerie

Jizera, autor: Luděk Antoš

Jizera